Děkanský kostel Všech svatých
První zmínka o kostelu je z 12. února 1235 (část zdiva z té doby je dochována). Na počátku 15. století měl kostel hlavní oltář a šest oltářů bočních, stála zde také kaple sv. Kateřiny (1480) poblíž dnešní věže. V letech 1570 – 75 byly zřízeny na kostele tři stanové střechy tak, jak je dodnes vidíme. V roce 1686 kostel částečně vyhořel a vše zde bylo provizorně upraveno, aby mohl sloužit svému účelu. Toto provizorium trvalo až do let 1717 – 24, kdy byl celý kostel zbarokizován podle návrhu stavitele Octavia Broggia, který je také údajně v kostele pohřben. Štukatérské práce provedli F. a M. Dollingerové a kamenické práce O. Kraus. Byl také zrušen hřbitov, který se rozkládal kolem kostela. Při barokní přestavbě kostela došlo také ke spojení kostela s městskou věží, která původně stála samostatně. Kostel má nyní, kromě oltáře hlavního, ještě dvanáct oltářů bočních.
Ve věži visí nyní čtyři zvony. Největší z nich je zvon Václav z r. 1501, Ptáček z r. 1512, Vojtěch z r. 1524 (přenesen z kostela sv. Vojtěcha v Litoměřicích), Martin z r. 1691 (přenesen z kostela sv. Martina v Mlékojedech). Oba posledně jmenované zvony byly sňaty za druhé světové války a zabaveny pro válečné účely, ale naštěstí nedošlo k jejich zničení a tak byly v roce 1946 znovu posvěceny a umístěny na děkanství v Litoměřicích.
Oltář sv. Jana a Pavla:
Z roku 1747, původně na tomto místě visíval obraz „Černé Madony“, který byl později přenesen na nový oltář naproti kazatelně a sem dán v roce 1759 obraz římských mučedníků Jana a Pavla. Jedná se snad o dílo Josefa Czecha. V pozadí je litoměřická krajina s Labem a Radobýlem. Nápis na pásce kolem obrazu vzývá světce, aby nás chránili svou přímluvou proti živelným pohromám (Proti vysokým vodám Labe).
Oltář Panny Marie Karlovské:
Z roku 1750. Na svatostánku reliéf ukřižovaného, sochy sv. Jana Křtitele s ovcí a sv. Viléma s řetězem na krku. Svatý Vilém je patron při vykupování otroků. V pozadí reliéfy Zvěstování Panně Marii a Nanebevzetí Panny Marie. Oltářní obraz Matky Boží „v naději“ je namalován podle originálu v Praze na Karlově.
Oltář sv. Anny:
Vznikl v roce 1721, nechala jej zbudovat Rebecca Pfaltzová von Ostritz. Německý nápis za skříňkou oznamuje prosbu zakladatelky, aby dobrotivý Bůh na přímluvu sv. Anny a Panny Marie jí a jejím předkům i potomkům odpustil hříchy, chránil je od zlého a vedl. Skříňka s Jezulátkem je z roku 1750. Sochy znázorňují sv. Josefa a sv. Jáchyma.
Oltář sv. Josefa:
Barokní oltář z roku 1729. Za skleněnou se sochou Panny Marie Bolestné je nápis svědčící o tom, že se jedná o votivní oltář Rebeccy Pfaltzové, která nechala zbudovat i vedlejší oltář sv. Anny. Obraz znázorňuje sv. Josefa, jemuž se ve snu zjevuje anděl a oznamuje mu vtělení Kristovo. V pozadí je klečící Panna Maria. Socha Panny Marie Bolestné je ze stejné doby jako oltář.
Kazatelna:
Vznikla roku 1752 - 53 jako vrcholné dílo J. W. Hennevogela. Je z umělého červeného mramoru. Sochy: sv. Štěpán s knihou a kameny, sv. Petr s knihou a klíči, sv. Pavel s knihou a sv. Vavřinec s roštem. Reliéfy: modlící se poustevník (snad sv. Jeroným), dobrý pastýř, návrat marnotratného syna. Na střeše kazatelny čtyři andílci se symboly: 1. s lampou – rozvážnost, 2. s váhou – spravedlnost, 3. se džbánem – mírnost, 4. se sloupem – statečnost. Na vrcholu jsou znaky čtyř evangelistů a socha žehnajícího Krista.
Oltář Panny Marie Sněžné (brněnské) – Černé Madony:
Z let 1756 - 58 s obrazem, který byl uctíván věřícími, kteří trpěli oční chorobou – ti také postupně věnovali dary na postavení tohoto oltáře. Oltář je prací již zmiňovaného J. Hennevogela. Rám k obrazu Matky Boží zhotovil František Ignác Beldinger a svatostánek známý sochař ze Sloupu Antonín Max. Obraz byl v minulosti uctíván jako milostný. Po stranách jsou sochy sv. Anny a sv. Alžběty.
Křtitelnice:
Cínová z první poloviny 16. století. Má průměr 77 cm, je na ní celkem 16 figur, které jdou již těžko identifikovat, ale zcela jistě je mezi nimi sv. Václav a sv. Vavřinec.
Zpovědnice pocházejí původně z vedlejšího jezuitského kostela a byly sem přenesené roku 1786.
Varhany – v této podobě z roku 1884 od varhanáře Wlihelma Sauera. Velmi pěkný romantický nástroj. Mají dva manuály a 24 rejstříků. V zábradlí kruchty je dochován bez píšťal pozitiv povodních varhan z roku 1774, které tehdy postavil J. Rusch.
Kaple sv. Rocha:
Původně zde stával oltář Zvěstování Páně – svěřen r. 1641 zednickému cechu, který zde r. 1676 postavil kapli (autor J. Broggio). Oltář je jednoduchá raně barokní architektura s tumbou, v níž leží socha sv. Růženy Limské s lebkou. Oltářní obraz je novější, byl obnoven r. 1892. Sv. Roch, sv. Rosalie jsou uctívaní jako ochránci proti moru. Visíval zde také obraz od tzv. Mistra litoměřického oltáře – Kristus na hoře Olivetské z doby kolem r. 1500, který byl původně součástí architektury hlavního oltáře.
Chórové lavice tzv. magistrátní pro dvanáct radních byly zhotoveny podle vzoru kláštera v Doksanech.
Hlavní oltář:
Původně zde stával gotický křídlový oltář. Byl nahrazen jiným v roce 1671, který zhotovil Michael Rauh z Krupky a oltářní obraz tehdy namaloval Antonín Světecký. Tento oltář vzal za své při požáru v roce 1686. Pak zde stál nějakou dobu jen jednoduchý oltář s křížem a baldachýnem. Současný nádherný oltář je z let 1740 – 1747. Byl postaven při barokizaci kostela v té době podle návrhu Broggia. Mramorování provedl J. W. Hennevogel, sochy jsou od Ant. Eckerta. Oltářní obraz znázorňuje Všechny svaté se sv. Janem Nepomuckým uprostřed a je od Johanna Františka Müllera. Sochy: (z leva) sv. Řehoř, sv. Jeroným, sv. Ambrož, sv. Augustin (velcí církevní otcové). U svatostánku sv. Vít a sv. Vojtěch. Úplně nahoře Mojžíš s Desaterem a Áron s knihou.
Oltář sv. Jana Nepomuckého:
Původně zde bývala kaple sv. Kříže, kterou dal v letech 1626 – 28 císařský rychtář Šimon Petr Aulik zcela zrenovovat a nechal zde postavit prozatímní oltář. Nynější podoba a zasvěcení je z let 1730 – 35. Na oltáři můžeme v krátkosti spatřit v reliéfech celý příběh sv. Jana Nepomuckého: královna Žofie u zpovědi, žárlivý Václav IV. by rád vyzvěděl, z čeho se zpovídala, sv. Jan Nepomucký ovšem hájí neporušitelnost zpovědního tajemství, mučení sv. Jana a svržení do Vltavy. Na vrcholu oltáře je obraz Panny Marie Staroboleslavské, kterou sv. Jan velmi uctíval. Sochy sv. Václava a sv. Ludmily. V tumbě socha ležícího sv. Jana Nepomuckého.
Kaple sv. Barbory:
Původně stará, předhusitská kaple, která byla obnovena v roce 1684. Oltář je z roku 1738 a postavil ho Ant. Světecký. Oltářní obraz je od Müllera. Po stranách jsou sochy mučednic sv. Markéty a sv. Kateřiny. Fresky v horní části kaple představují výjevy ze života sv. Barbory a její mučednickou smrt.
Oltář sv. Peregrina:
Hodnotná architektura z roku 1757 s rokokovým rámem. Sv. Peregrin (z řádu servitů 1265 - 1345) je uctíván jako patron proti bolestem nohou. Sám byl zázračně uzdraven z rakoviny.
Oltář sv. Liboria:
Pochází z roku 1714. Je na něm votivní nápis rodiny Holoubků. Světec ukazuje na knihu s kameny. Je uctíván jako patron proti žlučovým kamenům.
Oltář 14 svatých pomocníků:
Byl postaven roku 1747. Je z umělého mramoru dílo V. Hennevogela, pojetím odpovídá protilehlému oltáři sv. Jana a Pavla.
Oltář sv. Kříže:
Tzv. Aulíkovská kaple. V nynějším uspořádání z roku 1766. Mramorářské práce na oltáři provedl M. Hennevogel. Pod křížem je znak Petra Aulíka z Třebenic. Kříž je vysoký 4 metry, se zlaceným korpusem. Pod křížem sv. Máří Magdaléna, Panna Maria a sv. Jan Evangelista. Původně zde také stávaly sochy sv. Veroniky a Bičování Krista. Fresky jsou od Josefa Czecha. Jedná se o výjevy, které se v předobrazech vztahují ke Kristu – vztyčení měděného hada na poušti a Mojžíš udeřil do skály, ze které vytryskla voda. Ve cviklech jsou znázorněny výjevy vztahující se k spasitelné smrti Krista na kříži – zatmění slunce, zatmění měsíce, roztržení chrámové opony, mrtví vstávají z hrobu. Na stropě je freska znázorňující oslavení sv. Kříže.
Autor: J. Pulda