Květná neděle s ratolestmi, četly se pašije
Ratolesti požehnal děkan P. Józef Szeliga. Věřící si je odnášejí domů a zdobí si jimi kříže, obrázky či okna. Napřesrok se jemný popel ze spálených „kočiček“ používá při Popeleční středě jako symbol pomíjivosti.
Nedělní bohoslužba pak v děkanském kostele pokračovala dvěma čteními a po evangeliu čtením pašijového příběhu (P. Józef Szeliga, Petr Matuška a Miloslav Marek). Pašije (z latinského passio - utrpení) jsou vlastně zprávou o Ježíšově umučení. Obojí symbolicky naznačuje následování jeho cesty, účast na kříži a podíl na jeho vzkříšení. Květná neděle spojuje Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno – ve velikonoční tajemství.
P. Józef poté v krátké promluvě připomenul scénu z románu H. Sinkiewicze a stejnojmenného filmu Quo vadis. Apoštol Petr opouští v době pronásledování křesťanů Řím, cestou však potká Ježíše, který jde do města. „Kam kráčíš, Pane?“ (Quo vadis, Domine?), ptá se překvapený Petr. „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé,“ odpovídá mu Ježíš. Petr se poté obrací zpět a později umírá stejně jako jeho Pán. Víme my, kam kráčíme, kam směřujeme? Otázka i odpověď na ni je symbolickou výzvou i pro nás – nejen v klíčových dnech Svatého týdne, tedy od Zeleného čtvrtka až do Neděle zmrtvýschvstání…
